Vyhledávání

rozšířené vyhledávání ...

Fotogalerie

Náhodný výběr z galerie

Náhodný výběr z galerie

Svátek

Svátek má Magdaléna

Datum a čas

Dnes je sobota, 22. 7. 2017, 6:44:08

Navigace

Obsah

Procházka vesnicí

Kalivody profrčíte autem za chviličku. Když se tu však zastavíte, zjistíte, že i tahle odlehlá vesnička v rakovnickém Podlesí má co ukazovat a o čem vyprávět.

Výchozím místem procházky je odpočívadlo u kalivodského pohostinství, kde lze i pohodlně zaparkovat, pokud do Kalivod přijíždíte autem.

Kousek od odpočívadla stojí křížek, který v roce 1867 věnoval ke „cti a chvále Boží“ Josef Žalud, hospodář z čísla popisného 6. Kříž nestojí na tomto místě náhodou, kolemjdoucí cesta totiž vedla k Žaludovým polím u Prostředního rybníka a u rybníka Poboř. „Svůj“ křížek postavila v Kalivodech i jeho manželka Barbora. Je z roku 1862, vznikl ze stejné pohnutky a stojí za domem číslo popisné 55, což je poslední dům v Kalivodech při silnici do Řevničova. Manželé Žaludovi žili v Kalivodech do roku 1884, kdy se vystěhovali do Chorvatska.

Kříž
Žaludův kříž u cesty k rybníkům

V Kalivodech dodnes najdete vedle křížků, které svědčí o zbožnosti manželů Žaludových, i jejich dům. A je to veliká vzácnost. Je z větší části roubený, pochází z 18. století a stojí ve dvoře čísla popisného 6. Najdete ho snadno. Číslo popisné 6 je od odpočívadla vzdálené doslova jen pár kroků. Je to totiž hned první stavení po pravé straně silnice směrem dolů do vsi. Dům, který máme na mysli, však z tohoto místa neuvidíte. Stojí totiž na druhé straně usedlosti. Abyste si ho mohli prohlédnout, musíte usedlost čp. 6 obejít z druhé strany, a to znamená sejít do vsi a u obecního úřadu odbočit z chodníku doprava do uličky mezi domy.

Dům
Památkově chráněný obytný dům v čp. 6 na historické fotografii

Třicátá léta
Ve třicátých letech minulého století

Po pravé straně uličky se tyčí velký dřevěný dům na podezdívce z opuky. To je on. Dům, který hledáme. Skvost lidové architektury zdejšího kraje, o němž památkový katalog Národního památkového ústavu uvádí, že svou hodnotou dokonce přesahuje rámec zdejšího regionu. Kulturní památkou je už od roku 1958, milovníci a ochránci starožitností si ho však všimli už dlouho předtím. Zachycen je na fotografii snad už z konce 19. století a do svého skicáku si ho několikrát nakreslil i malíř Václav Fiala, když v roce 1941 kreslil na Novostrašecku památky lidové architektury. „Z chlapeckých let si na něj matně vzpomínám. Měl před obecním úřadem umístěný malířský stojan a kreslil stavby na návsi. Na cestovním kole měl připevněné desky se skicáky a malířským náčiním,“ vzpomínal v devadesátých letech místní kronikář Vladimír Svítek.

Publikaci s kresbami Václava Fialy z Novostrašecka si můžete prolistovat zde.
Najdete v ní i několik skic z Kalivod.

Od čísla popisného 6 popojdeme k Obecní kapli se zvoničkou. Obecní se v tomto případě opravdu píše s velkým „O“, jelikož to není pouhý přívlastek, ale součást jejího názvu. Kaple se stavěla za prvního starosty Kalivod, rolníka Václava Sochora, který úřadoval v letech 1866 až 1878. Kaple byla zasvěcena svatým Petru a Pavlovi a od té doby Kalivody slaví petropavelskou pouť (29. června). Moderním pouťovým rozptýlením býval v Kalivodech někdy od sedmdesátých let 20. století fotbalový zápas mezi svobodnými a ženatými o půl sudu piva. Pro některé hráče bylo ovšem čekání na závěrečný hvizd a následné dělení výhry příliš dlouhé, a proto se vehementně napájeli pivem už před zápasem i během něj. Utkání podle toho vypadalo. Bývala to prý veliká legrace.

Obecní kaple
Obecní kaple

U Obecní kaple se v dřívějších dobách scházeli na velikonoční Zelený čtvrtek místní kluci ke svému každoročnímu řehtačkovému procesí. Zvuk řehtaček nahrazoval od Zeleného čtvrtka do Bílé soboty zvuk zvonů, které symbolicky odletěly na Velikonoce do Říma k papežskému požehnání; porušení mlčenlivosti zvonů po tyto dny přinášelo podle lidové víry obci neštěstí. Za divokého točení řehtačkami kluci obešli všechny čtyři křížky ve vsi a u každého se společně a nahlas pomodlili. Na velký pátek pak kluci s řehtačkami chodili dům od domu koledovat.

Dům čp. 40 skoro naproti kapličce, někdejší hostinec Josefa Šalouna, zaujímá důležité místo v moderních dějinách Kalivod. V roce 1942 tady byla umístěna první telefonická stanice v obci.  Telefonický přístroj byl tenkrát ještě na kliku. Po zatočení klikou se na druhém konci drátu ozval poštovní zřízenec. Nahlásili jste mu, koho voláte a on vás potom s volaným spojil. Elektřinu mají Kalivody od roku 1938, první autobusová linka sem začala zajíždět v roce 1951, o tři roky později se v Kalivodech objevil první televizor. Byl to přístroj značky Tesla s maličkou černobílou obrazovkou o úhlopříčce necelých třicet centimetrů. Jeho majitel byl zároveň prvním opravářem televizí široko daleko.

Čp. 16
Historický dům čp. 16

Okna
Detail pozoruhodného domu čp. 16

Čtyřicátá léta
Ve čtyřicátých letech minulého století

Od kapličky, respektive od domu čp. 40 dojdeme po chodníku podél silnice až na konec obce k druhému ze zdejších klenotů lidové architektury. Historický patrový dům číslo popisné 16, jehož stavební vývoj sahá snad až do 17. století, je opravdu nádhernou ukázkou tradičního místního stavitelství, využívajícího typickou zdejší horninu – nažloutle bílou opuku. Z tohoto přírodního materiálu, snadno opracovatelného a velmi příjemného na pohled, se ve zdejším kraji běžně stavělo až do přelomu 19. a 20. století, a to nejen obytné domy, ale i stodoly, sušárny chmele, ohradní zdi, ale i kostely (ten nejhezčí stojí v blízké Kroučové) a kdysi dávno i hrady (viz Pravda u Domoušic). Zadní část prvního patra domu je hrázděná, což je naopak stavební technika, s níž se ve zdejším kraji setkáte zcela výjimečně. Spojení obou těchto technik – opukového a hrázděného zdiva – pak dělá z domu čp. 16 opravdový historický stavitelský unikát. 

I tento dům si malíř Václav Fiala při svém výletu do Kalivod v roce 1941 nakreslil.

Délka procházky je cca 0,5 km.


Mapa