Obsah
Okolo Kalivodských rybníků
Kalivodské rybníky leží západně od Kalivod na Kalivodském potoce. Soustavu tvoří (po proudu potoka) rybníky Poboř, Prostřední a Jezero. Všechny tři rybníky včetně přilehlých mokřin jsou od roku 2014 chráněnou přírodní památkou a zároveň evropsky významnou lokalitou. Rozloha chráněného území je 13 hektarů. Předmětem ochrany je populace silně ohrožené žáby kuňky obecné.
Výchozím místem okružní vycházky je odpočívadlo u kalivodského pohostinství, kde lze i pohodlně zaparkovat, pokud do Kalivod přijíždíte autem. Od odpočívadla se vydáme Kalivodským dolem k západu, po místní komunikaci, která vede kolem křížku z roku 1867.
Kalivodské rybníky jsou přírodní památkou a evropsky významnou lokalitou
Po pravé straně se za hradbou stromů rozprostírá rybník Jezero (na zpáteční cestě půjdeme přes jeho hráz). Právě tady, na největším z trojice kalivodských rybníků, začalo v roce 1950 krátké období organizovaného hokeje v Kalivodech. Jeho začátky byly více než skromné. Hráči neměli ani dresy, ani pořádnou výstroj a výzbroj. A mnozí členové mužstva dokonce ani neuměli pořádně bruslit. Brankář si na ochranu proti střelám vycpával nohavice kalhot slámou, konstrukce branek byla poskládaná z dřevěných tyčí a za mantinely posloužil shrnutý sníh. K místním nadšencům se přidalo několik dalších z okolních vesnic a pod hlavičkou Sokola Přerubenice pak hráli okresní soutěž. Většinou bohužel prohráli. V roce 1956 se mužstvo rozpadlo a s organizovaným hokejem v Kalivodech byl konec.
Markéta Fišerová a Lukáš Vaculík na kalivodské chmelnici v seriálu Třetí patro
U rybníka Jezero a na dalších místech v obci se v roce 1984 natáčel pátý díl populárního televizního seriálu Třetí patro. Epizoda s názvem Hrdlička zavedla jeho hrdiny – učně z jednoho pražského učiliště a jejich kantory – na chmelovou brigádu. V Kalivodech pomáhali zavádět chmel. Chmelnice, na kterých se činili, už neexistují, nacházely se na obou svazích u rybníka Jezero. Seriál režíroval Karel Smyczek, který vyrůstal v nedalekém Slaném, a v rolích študáků a kantorů se objevila řada populárních herců a hereček, mimo jiné Lukáš Vaculík, Jiří Langmajer, Michaela Kuklová nebo Markéta Fišerová.
Prostřední rybník je z Kalivodských rybníků nejmladší, vznikl až na přelomu osmnáctého a devatenáctého století.
Pohled na Kalivody ze svahu nad Prostředním rybníkem
U třetího rybníka Poboř, a to na pravé straně Kalivodského potoka, přibližně sto metrů pod hrází, kdysi stála Kalivodská tvrz. Historické souvislosti naznačují, že ji koncem 14. století vystavěli urození Hrabaňové. Jejich jméno je součástí nejstarší písemné zmínky o Kalivodech. Pochází z roku 1389, kdy Kalivody vlastnil Petr Hrabaně. Hrabaňové původně sídlili v sousední vsi Přerubenice, po jejich rozdělení ale přesídlili do Kalivod. Domněnka, že to byl právě člen tohoto rodu, kdo tvrz u rybníka Poboře vystavěl, se přímo nabízí, důkazy však schází.
Tvrz nejspíše stála na ostrůvku obklopeném vodním příkopem a třemi rybníky, které sloužily k její ochraně a obraně. V případě nepřátelského útoku bylo možné okolí tvrze neprostupně zatopit. Ze tří uvedených rybníků se jeden zachoval dodnes (Poboř), rybníky Zámecký a Příkopský už ale dávno zanikly. Přístup do tvrze vedl zřejmě z jižní strany po padacím mostě.
Poslední zprávy o tvrzi v Kalivodech jsou z počátku 17. století. Pozůstatky zdiva se ale na tvrzišti nacházely ještě na začátku 20. století. Tvrziště tvořilo jakousi vyvýšeninu o průměru asi třicet metrů, která vystupovala až do třímetrové výšky nad okolním terénem. Začátkem sedmdesátých let bylo tvrziště bohužel srovnáno se zemí.
Ve svahu jižně od tvrziště, ve vzdálenosti cca 150 metrů, se údajně nacházely sklepy, spojené s tvrzí podzemní chodbou.
V těchto místech stávala kalivodská vodní tvrz
Německy psaná Sommerova topografie z roku 1845 se v souvislosti s Kalivody zmiňuje o blízkých troskách starého hradu Cupkov, nevíme však, zda měl autor na mysli pozůstatky Kalivodské tvrze nebo jiné panské sídlo v okolí (poloha Cupkov v okolí Kalivod existuje i dnes, nachází se však až u sousedních Dučic; po hradu tam však není ani stopy; podle pověsti se ono místo správně nazývalo Čupkov či Čubkov a býval tam prý královský psinec.)
Hned o dvou hradech u Kalivod se zmiňují i místní pověsti. První prý stál na Střele, lesnatém ostrohu, který uzavírá Kalivodský důl na severní straně. Vystavěl ho prý krutý loupeživý rytíř Černobýl, který se však na stará kolena stal velkým dobrákem a lidumilem. Pozdní pokání mu ovšem nebylo nic platné. Spálil ho blesk a s ním se rozpadl i jeho hrad. Druhý hrad či spíše zámek se měl nacházet na protější straně údolí v poloze Zámecká (Na Zámečku). Vystavět ho měl majitel Kalivodské tvrze, když ho jeho staré sídlo mezi třemi rybníky přestalo bavit. Ani po tomto bájném sídle však nic nezbylo.
Cesta, po které kráčíme podél Kalivodských rybníků, vede do chatové osady „Údolí mlhy“. Původně se ovšem nazývala stejně jako celý tento kout Kalivodského dolu – V Marastech (název pochází pravděpodobně od močálovité půdy při Kalivodském potoce). První chata se tu prý objevila v roce 1929, o patnáct let už jich bylo jedenadvacet, v polovině 90. let už pětašedesát.
Rybník Poboř, v pozadí část chatové osady Údolí mlhy
Až do osady však nepůjdeme. Po hrázi rybníka Poboř přejdeme na protější břeh Kalivodského potoka, respektive až na cestu, která vede po druhé straně údolí. Po ní se dále k západu do Kalivodských bučin (průvodce vycházkou do Kalivodských bučin najdete zde), anebo se podél rybníků vrátíme do Kalivod. Za prvním domem ve vesnici odbočíme doprava, kde nás ještě na samý závěr vycházky čeká pěkná podívaná z hráze rybníka Jezero na panorama Kalivodského dolu. Cesta přes hráz ústí na silnici pod odpočívadlem u pohostinství.
Délka vycházky je cca 3 km.